15. března 2013 - Hooodně koleček

Noc je vcelku nudná záležitost, v tom mi dáte určitě všichni za pravdu. Všude je ticho a tma a jeden se může unasnažit, aby to trochu žilo a stejně je to naprd. A tak jsem se tuhle rozhodl, že když nejde zábava za mnou, půjdu já za ní. Šel jsem za ní do obýváku, protože mi přišlo, že tam by se toho dalo nejvíc vymyslet. Večer předtím jsem totiž pozoroval páníka, jak tam prováděl nějakou zajímavou činnost. Z jedný velký hromady lesklých koleček vytvářel spoustu dalších menších hromádek. Nevěděl jsem, proč to tak dělá a chtěl jsem tomu přijít na kloub, ale páník mě docela nešetrně sundal dolů a řekl FANDA, NE! Nebudu vám lhát, dotklo se mě to, protože jsem myslel, že my chlapi držíme spolu. Teď v noci tam ale nikdo nebyl a tak jsem mohl nerušeně bádat. Vypadalo to tam ještě líp než večer, protože na hromádky těch koleček přibyly popsaný papíry, to aby páník věděl, co na čem je. Z pozdějších řečí jsem vyslechl, že prej to byly cédéčka s nějakýma záležitostma pro různý školy, kde páník učí a protože už jich měl moc a začínalo to být nepřehledný, tak si to takhle pěkně zpřehlednil. Jenže to jsem nevěděl, páč mi o tom jako vždycky nikdo neřekl a proto jsem musel bádat sám. Zkusmo jsem do jedný hromádky strčil packou a byl jsem mile překvapenej, jak lehounce se kolečka sesunuly ze stolu dolů. A to se mi moc zalíbilo. Skoro to ani nenadělalo žádný hluk a tak nehrozilo, že mě někdo nečekaně vyruší. Začal jsem úřadovat a bylo fakt moc parádní, jak pěkně mi to šlo od pacek a jak se stůl postupně vyprázdňoval. Aspoň na něm už zase bylo dost místa pro upracovanýho kocourka, kterej si po tý šichtě potřeboval odpočinout. Najednou někdo rozsvítil a kolečka na zemi se tak zablýskaly, až jsem sebou dočista trhnul. Byla to panča, kterou vzbudilo to, že ji nebudím. Podívala se na kolečkový nadělení na zemi a pronesla kupodivu klidným hlasem: Noooo, to tady bude mít někdo radost... Docela mě to překvapilo. JÁ dobře vím, že jsem pokaždý k užitku, ale nevěděl jsem, že to konečně pochopila i panča. Jenže se ukázalo, že to myslela úplně jinak, než jak to říkala. Škodolibě přitáhla k tý kolečkový podlaze nešetrně probuzenýho páníka a ten - protože není tak vzteklej jak panča a protože neumí nadávat naší řečí a taky nemá takovej vybranej slovník - tak ten jenom zvolal - FANDAAAAAAAAAAA!!!! Panča mu honem přinesla smetáček a lopatku, aby to nadělení mohl smést na jednu hromádku, ale pak se trochu zastyděla a pomohla mu ty kolečka sesbírat. A jak myslíte, že to všechno dopadlo? Z koleček vyrostl jeden stejně velkej komín jako na začátku příběhu, já jsem byl vyhozenej z místnosti, ta byla uzamknutá, abych se tam zase neproplížil a šlo se znova nudně spát. To se jeden může snažit jak chce a stejně z těch ospalců nic nevytluče. Proč nemůžou spát jak každej normální koček ve dne???

Váš z obýváku neoprávněně vykázanej Fanda