14. listopadu 2011 - Kabelkovej máňa

Ani nevím, jestli jsem se už někdy zmínil, že mám bláznivou panču. Teda mezi námi, on je každej člověk blázen, ale někdy se to projeví míň a jindy víc. Ta moje panča je naštěstí blázen neškodnej. Je totiž kabelkovej maniak. Projevuje se to tak, že když zajde do obchodu s kabelkama, zaručeně odtud vyleze s blaženým výrazem a vedle nedávno zakoupený kabelky na rameni si odnáší čerstvě zakoupenou kabelku v igelitce. Z toho pak tím pádem mívám užitek i já, protože igelitky jsou zase moje vášeň. Zkoumám je zvenku i zevnitř, honim se v nich do kolečka, někdy se prokoušu druhou stranou ven a když mám jó dobrou náladu, tak dělám igelitovýho ducha a straším Froda.

Problém nastal, když panča svýma kabelkama zaplnila celej svůj kabelkovej prostor ve skříni a to tak, že už jsem se tam nevešel ani já a dál začala ze skříně vytlačovat další, podle ní neužitečné věci. Všiml jsem si, že žádný neužitečný věci nepatřily jí, ale páníkovi. Páník si toho taky všiml a tak se chudák nabídl, že se na ty kabelky pořídí kabelková police. Jak se řeklo, tak se udělalo a brzy domů přivezli krabici, ve který se schovávala ta budoucí kabelkárna. A začali ji s pančou stavět. Prostor se našel ve vyklizený haraburďárně a podezírám panču, že ji tenkrát vyklidila už s tímhle úmyslem. Police byla úplně obyčejnská, plastová, lehká a kolíbavá, ale na kabelky prej úplně dostatečná. No nevím, když jsem zkoušel její stabilitu, spadli jsme oba, já i police. Police se pádem trochu rozmontovala, já naštěstí ne. Panča se rozlobila a řekla mi, že když jsem těžkej jak prase bradavičný, tak ať jí nelezu po polici. Ale já jsem to přece myslel dobře, chtěl jsem jen vyzkoušet, jestli jí tahle vachrlatá věc ty její slavný kabelky vůbec unese.

Pak už to konečně s páníkem dodělali a panča začala se stěhováním těch svých pokladů. Rovnala je podle velikosti, pak zase podle využití, podle ročních období, podle barvy a pak je nerovnala vůbec a jen se modlila, ať se jí tam vůbec vejdou. Nevešly. Musela nějaký zase vytahat a jít uspořádat skříň dole, kde měla kousky, který už vůbec nenosila. Zjistila, že mezi nima jsou dobrý exempláře, který zase nosit bude a tak je vyměnila za kusy, který asi nějakou dobu potřebovat nebude. To vám bylo nějakýho lítání nahoru a dolů a protože jsem ji musel všude doprovázet, tak mě z toho za chvilku bolely nohy. A tak jsem si šel odpočinout. Panča ještě nějakou dobu pokračovala v přenášení, ale nakonec vypadala docela spokojeně, že se jí konečně povedlo všechny kousky někam zařadit. Šla se s tím pochlubit páníkovi a místo něho našla mě, jak spím slastně jako andílek na hromádce dalších tašek, na který zapomněla, protože jsem si je už předtím odtahal k posteli místo polštářků. Uspořádal jsem si z nich ležení mnohem rychlejc než panča a vypadal jsem tak spokojeně, že mě z nich panča prvně ani nevyhodila. Ale pak už se jí zdálo, že ležím nějak moc dlouho, tak to začala zpode mě vytahovat a vzbudila mě. Trochu jsem ji za to sekl drápkem a pak jsem se šel podívat na to její slavný dílo. Police vypadala úplně jinak než když byla prázdná, ale řeknu vám, vachrlatá byla furt stejně. Panča spokojeně siestovala s nohama na stolku, když se z haraburďárny ozval děsnej rámus. Poté se rozlítly dveře a vystřelil jsem z nich naježenej já. Panča nakoukla dovnitř a uviděla svoji pečlivě odvedenou práci rozházenou po celý místnosti a na kabelkách poraženě ležela vachrlatá police. No ale však jsem to hnedka říkal, že to nic nevydrží. Panča zahrnula haraburďárnu děsivýma výhrůžkama. Ještě než jsem zalezl k odpočinku pod postel, zaslechl jsem, že někoho chytne za vocas a vyhodí ze střešního okna, zmetka jednoho prašivýho. Kdoví, kerýho chudáka zas měla na mysli. Ale ze mě myslím měla radost, že jsem skoro stejně kabelkovej máňa jako ona.

Váš konečně dobře ohodnocenej Fanda

P.S. Tohle je ještě ve starý skříni.... no uznejte, že takhle už to fakt dál nešlo!