14. června 2011 - Fanda natěrač

Tak jsem byl tuhle zase ohromně nápomocnej. Chtěl jsem o tom napsat už dřív, jenže pak se stala ta smutná věc s Emičkou a panča vůbec neměla na nějaký psaní myšlenky. Ale teď jsem ji už přemluvil, vždyť bych to všechno nakonec ještě celý zapomněl.

Panča s páníkem se totiž rozhodli, že léto už je natuty tady a tak je potřeba vykramařit všechno, co k létu patří. Vytáhli gril, kterej mají už asi pět let a ještě na něm ani jednou negrilovali, pak začali z jedný venkovní místnosti, o který jsem ani nevěděl, že existuje, vytahovat nějaký divný, dlouhý, těžký věci a nakonec přišel na řadu dřevěnej nábytek. Já jsem vám byl z toho všeho tak vyvalenej, páč jsem to nikdy předtím nezažil, že jsem nechtěl zmeškat ani pidisekundu toho dobrodrůža. Děsně umně jsem kličkováním mezi nohama ukazoval směr, kudy jít, až o mě nakonec panča zakopla a udělala pár ladných poskoků směrem k trávě, kde je zakončila přistáním na kolenou. To zase byly slovíčka, co jsem si vyslechl. Víte, já jsem si fakt chtěl zachovat slušnou mluvu, ale když slyšíte, jak vaše panča říká

„doprdelefanoušiužměnesernebotitutvouprdelzmalujunamodro“,

tak se vám ten člověčí slovník tak nějak zadře pod kůži. No a přesně tohle dlouhatánský slovo mi řekla, když spadla a jedno koleno měla zelený od trávy a druhý červený od krve. Podle mě mohla být ráda, jak je pěkně barevná, ale to ne, místo toho mrskla těma tyčema o zem a šla si ty kolena domů omejt. Ta voda jí asi udělala dobře na duši, protože když přišla, tak už moc nemluvila a s páníkem postavili ten velikej altán a že prej půjdou natírat nábytek. Toho jsem se prostě MUSEL zúčastnit. Panča mě asi milijonkrát odehnala, ale víte jak to chodí. To jednoho vyhodíte dveřma a přijde oknem. Teda jako né že bysme na tý zahradě měli okna a dveře, to se přece jen tak říká. Prostě furt jsem se tam motal, párkárt jsem se ocáskem otřel o natřenou lavici, protože tam popletená panča zapomněla dát fáborky a cedulku „čerstvě natřeno“ a nakonec pohrozila, že mi strčí MŮJ ocásek do barvy místo štětky, která už byla opelichaná. A tak to zase prrrrr. Já nejsem žádnej dodavatel náhradních dílů a můj ocásek je můj ocásek. Radši jsem rozhodl, že mě to natírání už nebaví a hrdě jsem odešel pryč. A abych vyjádřil svůj názor činem, ducl jsem hlavou do plechovky a teď máme na zelený trávě pěkný hnědý kolečko. Ale vůbec není od posránka.

No ale nejvíc jsem se nasmál, když se děsně rychle zatáhla obloha a začalo pršet a panča s páníkem se po zahradě rozkmitali jako myšky na klíček a honem odnášeli ten čerstvě natřenej nábytek pod střechu. Pak se drhli celej večer, aby ze sebe ty pěkný hnědý fleky dostali. Já už jsem byl dávno umytej a spokojenej, že jsem si pěkně užil a zachránil jsem si ocásek.

Váš štětkově nepoužitej Fanda