13. listopadu 2012 - Gourmetobití

Kamarádi, už jste někdy byli málem umlácení konzervičkama? Milovanýma gourmetkama? Těma, co na panče každej den žebrám, až mi leze jazyk z tlamky? Kvůli kterým jsem ochotnej i potupně panáčkovat? Tak mně se to skoro stalo a hned vám povím, jak. Ale musím říct jednu věc, tentokrát jsem  fakticky nic neudělal a v akci byl zapletenej nějakej úplně cizí kocourek. Jakej, to vám prozradím až na konci.

Takže co se to vlastně stalo. Panča byla nakupovat. To domů vždycky přinese nějakou dobrotu i pro nás, ale furt u toho brblá, že jsme vyžírkové a kdo prej má takovou bandu otesánků pořád sponzorovat. Jenže teď přišla a vůbec nebrblala, naopak se dost šťastně usmívala. Oni totiž v obchodě měli hodně zlevněný gourmetky a tak panča nelakotnila a nakoupila jich pro nás plnou tašku. Byla zrovna sama, bez plechovýho vozítka a aj bez nosiče, tak měla ruce vytahaný skoro až k zemi, ale i tak byla spokojená, jakej se jí zadařil dobrej obchod. Přišla domů a zrovna když otevírala dveře, tak slyšela vyzvánět telefon. Takovej ten, co je strčenej drátem ve zdi, né mrňavej, kterej někdy kradu. A protože nevěděla, kdo to volá, tak honem běžela k tomu telefonovi a tašku s gourmetkama opřela o moji taburetku nad schodama. Rychle jsem na taburetku vyskočil a mrknul do tašky a to, co jsem uviděl, mýmu oku náramně zalahodilo. Prostě představte si něco, co máte na celým světě v bříšku nejradši a že toho vidíte plnou tašku, taky byste se zaradovali, že jo? A tak jsem zase seskočil a do tý nabouchaný tašky jsem strčil pacičku, abych se podíval, jaký příchutě panča nakoupila. A vtom se to stalo, to vám byl takovej fofr, že jsem ani nevěděl, jak se jmenuju. Na scéně se asi objevil ten cizí kocourek, protože najednou se taška překlopila a konzervičky se začaly kutálet ven a ze schodů dolů. Uháněl jsem, co mi krátký nožky stačily, ale ty zpropadený konzervy utíkaly pořád za mnou. Dělalo to hrozný kravál a slyšel jsem panču, jak třískla telefonem a letěla se podívat, co se to zase děje. Uviděla mě vykulenýho dole pod schodama, skoro zasypanýho gourmetíma konzervama, jeden schod byl trochu štípnutej, jak po něm některej asi moc zlobivej gourmetek skákal a zbytek konzerviček, těch, co nebyly moc hrrrr, zůstalo zaparkovaných na schodech. Očekával jsem jako vždycky nějaký nespravedlivý ohodnocení situace, ale panča mě překvapila. Pochopila, že já jsem v tom všem tentokrát docela nevinně a že za to může ten neznámej kocourek, kterýho ani neznám. Nakopla tu už skoro prázdnou tašku, ze který se ještě líně vykulila poslední nevysypaná konzervička a zavrčela strašidelným hlasem: debilní otravnej Telecom, ten ať mě už fakt nesere!! Tak to vidíte, Telekom to udělal a žádnej Fanda. Jupííí. Na gourmetky jsem nezanevřel, i když mě na tom úprku ze schodů skoro umlátily a na Telekoma taky ne, byl jsem rád, že se to tentokrát svezlo po něm.

Váš úplně ulevenej, nevinnej Fanda