Tak jsem si řekl, milí kočičáci (a taky hafáci, abych nediskriminoval moje pejsčí kámoše), že bych mohl trochu apdejtovat deník. S Vendelínem teď žádný problémy nemám, ale esli ono to nebude tím, že jsme se s ním skoro celý týden neviděli. Od tý naší nedělní rvačky nastal klid zbraní, panča řekla, že nemá nervy na naše věčný vrčení a pranice a že budeme pokračovat zase o víkendu. Fakt nevím, co si od těch víkendů furt slibuje. Možná to, že se stihne když tak dát nervově dokupy, než zase začne nový týden. No ale já jsem se díky tomu zase mohl vrátit do starých kolejí. Při jednom vaření jsem dělal průzkum trhu a objevil jsem pochoutku, o který jsem doteď neměl ani potuchy. Panča vařila něco, co mi teda moc nevonělo a mělo to i divnou barvu a když jsem vyskočil nahoru a uviděl, jak to v hrnci vypadá, tak jsem jen mohutně zívl, abych ukázal, co si o pančiným vaření myslím. Kamarádi, v tom hrnci byl špenát. Úplně vidím, jak se teď šklebíte a říkáte si, že se Fanda asi dočista zbláznil. Ale radím vám, ochutnejte to. Jasně, že když tam u hrnce překážela panča, tak jsem nic ochutnat nemohl, ale potom se na chvilku vzdálila a tak já, jen tak z nudy, jsem se do hrnce podíval zblízka, pak jsem tam strčil tlapičku a opatrně ji olízl. ŽJOVA, ONO TO BYLO VÁŽNĚ DOBRÝ!!! A tak jsem to honem začal hltat, než se panča vrátí a zatrhne mi to, však ji už znám. Přišla brzo a načapala mě s hubou v kastrolovi a aby nebylo pochyb o tom, co jsem v tom kastrolovi dělal, tak jsem se na ni podíval s hubiznou celou zelenou, jako kdybych zrovna vylezl ze žabince. Podle toho, jak se tvářila, jsem se honem nemohl rozhodnout, jestli mám zdrhnout anebo čekat na pochvalu. A kámoši, věřte nebo nevěřte, ona se tomu začala tak smát, až jsem se lekl, že ji chytl fantas a radši jsem se šel přece jenom schovat pod postel. Panča si ještě běžela pro foťák, ale smůla, už jsem byl pryč. Tak takhle se přihodilo, že jsem objevil dobrotu, bez který už nechci žít a páníci pak měli k obědu jen suchý brambory, chachááá.
Váš špenátovej Fanda
2024 ©