PŘÍBĚH O ŽLUTÉ KONVIČCE
To vám žila byla jedna žlutá konvička na zalívání kytek. Byla to už druhá žlutá konvička v rodině, protože tu první, plechovou a s namalovanou kočičkou, jsem dokázal prokousnout, což bylo bezvadný, protože když se pak konvička naplnila vodou, tak učurávala. Panča tu zábavu ale neocenila a ještě jí to bylo moc líto, protože měla tu kočičkovou konvičku tuze ráda. Potom koupila jinou, už ne plechovou, ale obyčejnou plastovou, a myslela si, že jí dám pokoj. Ale mě vám ta konvička s vodou strááášně přitahuje, prostě nemůžu si pomoct a pořád s ní mám nějaký techtle mechtle. Nejlepší je, když je plná vody. Strašně rád z ní totiž piju. Ale nepiju jen tak obyčejnsky, protože to mě nebaví a taky se mi tam už nevejde hlava. A tak mám svůj vypracovaný styl. Packa do konve a třikrát rychle olíznout, takže packa - líz líz líz, packa - líz líz líz. Panča mě u toho párkrát nachytala a zamilovaně mě pozorovala, protože jsem u toho prej vypadal děsně roztomile. No ale někdy se stane, že se mi nechce pít, chce se mi prostě jen dělat právě ty techtle mechtle. To pak do tý konvičky strkám, posunuju ji a ve finále ji překlopím na zem a vědecky pozoruju, jak voda vytýká ven a kolem konvičky se zvětšuje louže. To už se panče tak moc nelíbí, protože pak má práci s uklízením. No a včera jsem zase tak trochu techtloval a povedlo se mi do konvičky OPĚT vyvrtat dírku. Já vám nevím, proč se ty konvičky nevyrábějí z nějakýho trvanlivějšího materiálu, aby mi to dalo víc práce, takhle je jeden hotovej raz dva a za chvíli nemá co dělat. Panča z tý mojí konvičkový aktivity vyvodila několik závěrů:
a) mám konvičku děsně rád
b) konvičku děsně nenávidím
c) nevím roupama, co dělat
d) jsem prostě blázen
Vůbec nevzala v potaz, že jsem vědátor, kterej chce věcem přijít na kloub. Ale co chcete od ženský. Tak tolik o konvi.
Váš konvičkovej Fanda