Vaření mám rád, ale panča asi moc ne. A tak když tuhle viděla v televizi reklamu na rychlej oběd, hned si řekla, že to je pro ni jak dělaný. Byly to nějaký nudle s masíkem a zeleninou. Nakoupila věci a v sobotu že se do toho pustí. U toho jsem přece nemohl chybět a tak když nastal vařivej čas, honem jsem si vyskočil na strategický místo na lince a sledoval jsem dění. Panča krájela cibuli a asi jí bylo líto, že jsem při tom krájení neprojevil žádnej interest, takže se kvůli tomu rozbrečela. No ženský, znáte to. Pak ale zahájila lepší činnost. Vytáhla z lednice masíko a začala ho kousíčkovat a to jsem hnedle zbystřil. Ouška se mi postavily, ležérní poleh jsem hbitě změnil na ostražitej postoj a masíko jsem čumáčkem prověřil, jestli není pokažený. Chtěl jsem dokonce i pomoct s kousíčkováním nebo ho aspoň trochu nadírkovat drápkem, ale to mi panča nedovolila. Dál ho s překotnou rychlostí kousíčkovala sama a rameno mi SCHVÁLNĚ strkala do výhledu. Když pak bylo nakouskovaný, hodila ho k tý nevonící cibuli a oddychla si, že má nejhorší za sebou. Pak už totiž krájela jen papriku a na to jsem se dívat nemusel. Opět jsem změnil ostražitej postoj na ležérní poleh a dělal jsem nezainteresovanýho Fandu, což jsem zdůraznil zaujatým čištěním pacek. Panča pak všechno smíchala, přidala tam vodu a nakonec na to nadělení hodila nudle. Zase to zamíchala a už se začala těšit na dobrej oběd. Vypla ohýnek a šla pro talíře. Zrovna se chystala zavolat na páníka, ať jde hlídat, aby mohla donýst talíře ven na zahradu, že prej si poobědvají tam. Otočila se s talířema k pánvi a udělala se jí mlha před očima, když uviděla, že její oběd změnil majitele. Měl jsem tlamku aj packu zabořenou v těch nudličkách a hledal masíko. Trochu jsem se pocukával, protože mi to panča zapomněla vyfoukat a bylo to tudíž docela horký.
Další události ať si panča připíše na svůj účet. Zařvala na mě tak, že jí až přeskočil hlas – doprdele vypadni odtud, ty držko jedna nenažraná!!! Kamarádi, jsem zvyklej na ledacos, ale takhle silnej hlas, co by směřoval na moji adresu, jsem snad ještě nikdá neslyšel. Není divu, že jsem se lekl a skočil z linky dolů. Škoda, že v cestě mi stál držák od pánve. Jak jsem mohl vědět, že když skočím přes něj, tak se celá pánvička překlopí?? Tyhle člověčenský vynálezy jsou prostě divný a k hodným kocourkům děsně bezohledný. A tak pančina špecialita z pánve se změnila ve špecialitu podlahovou. Víte, kdyby měla podlahu čistou, že by se z ní dalo jíst, tak by se vlastně ani nic nestalo, jen by s páníkem změnili stanoviště. Ale ona tak čistá asi nebyla a tak panča moc nazlobeně sesbírala zvršku jen to, co nebylo rozmázlý po podlaze a kydla to na talíře. Stejně toho bylo i tak dost. Zbytek tam nechala ležet, křikla na páníka naštvaným hlasem OBĚD!!! a odkráčela ven. Dveře do kuchyně zůstaly otevřený a tak když byl čistej vzduch, honem jsem se vrátil, pozval na hody i zbytek party a důkladně jsme pomohli s úklidem. Panča se pak vrátila už klidnější, protože jí nekručelo v břiše a řekla mi: Fanouši, z tebe mě jednou fakt švihne. Ale asi to zapomněla dopovědět, takže jsem se nedozvěděl, co ji švihne. Hlavní věc je, že už zase mluvila normálně a né přeskakujícně, to se mi totiž vůbec nelíbilo.
Váš špecialitovej Fanda
P.S. Po dobrým obědě a následným úklidu jsem si jistojistě právem zasloužil odpočinek, to uznala i panča a nechala mě siestovat.