NEVDĚK SVĚTEM VLÁDNE!
Moje pomoc lenivé panče je prostě nekonečná. Fakt nevím, co by beze mě dělala, asi by se celá udřela. Třeba zrovna teď v sobotu jsem jí pomohl vybalit nákup a zároveň jsem se i sám obsloužil, abych jí ušetřil práci se servírováním, ale povím vám, s pochopením jsem se u ní OPĚT nesetkal.
No a jak k tomu došlo. To takhle panča přišla domů s nákupem a když odemykala dveře, úplně zapomněla na kouzelnou formuli, kterou pokaždý při vstupu odříkává – šupy dupy do chalupy. Formuli provází zasunutím nohy do škvíry u dveří, aby tudy nějaký chlupatý pometlo neproletělo ven. No a teď se vracela domů nějaká zamyšlená, dveřní rituál vypustila a toho hnedle využil Kuba a už byl venku. Panča rychle šoupla nákupní tašku za dveře a šla chytat toho malýho emigranta a tak jsem si řekl, že přece nebudu jen tak zahálet. Taška se položila na bok skoro sama, pomohl jsem jí fakt jen trochu, a začal jsem revidovat, co že nám to panča nakoupila za dobroty. Bylo z čeho vybírat, to vám povím. Nejdřív jsem načal takovej dlouhej balíček, co tuze pěkně voněl. Byly v něm párky, ale když jsem se dostal k nim dovnitř a kousek jsem si ulomil , tak mě to přestalo bavit. Taky jsem se nechtěl moc zdržovat s jedním dárkem, přece jen jsem chtěl panču co nejvíc překvapit, aby viděla, jak jsem zručnej a tak jsem rychle lovil věci dál. Červený papriky jsem jen trochu rozkutálel po chodbě, to přece není žádný jídlo pro kocourka, nevím, proč to vůbec někdo kupuje. Ale další balíček byl zajímavej, tam byla schovaná šunka a u ní jsem se musel zastavit. Sice jsem zvyklej, že když nám panča někdy šunku koupí, tak ji trhá na kousky a ty nám dává rovnou do papulí, ale poradil jsem si i s celýma kolečkama, i když mi to šlo trochu pomaleji. Všiml jsem si, že mě u toho pozorovala Máša a v obličeji jsem jí četl něco jako – No počkej, ty to schytáš! Ale nevím, co jsem měl chytat, vždyť to z tý tašky přece nikam neutíkalo. Ještě jsem si stihl načít kelímek s hořčicí, ale to mi panča fakt kupovat nemusela, nebylo to vůbec dobrý. A pak už se ozval klíč v zámku a zaslechl jsem nějaký slova o malým černým mrzákovi a tak jsem byl moc rád, že tentokrát je káranej Kuba a ne já. Jenže panča to nakonec zase zkazila. Když uviděla ten můj vyklizenej nákup, tak místo aby mi poděkovala, pustila Kubajze na zem a zaječela, TY ZMETKU JEDEN VORAŽENEJ, TY UŽ MĚ FAKT NESER!!
No chápete to? Né že voraženej, ale dočista uraženej. Takovýho času jsem jí ušetřil a vděku se zase nedočkal. Teď ať si ten bordel na chodbě uklidí sama, když je taková.
Váš samoobslouženej uraženej Fanda