10. dubna 2012 - Kaprfíld

Tak máme po Velikonocích a musím říct, že jsem si je dost užil. I panča byla určitě ráda, že doma bylo tak veselo. Teď se ale budu muset moc soustředit, abych na žádnou z radostí nezapomněl.

Prvně jsem měl vajíčkovou radost. Ta se přihodila tak, že panča si domů přinesla vajíčka. Byly domácí, od hodný paní v práci. Panča si je střežila jako já svoje poklady ve schovce, po cestě domů je radši ani nedala do tašky, aby s ní třeba náhodou někde neflinkla a místo toho je pěkně nesla v ruce. Přišla domů, položila je na botník, oddychla si, že cestu plnou nástrah má za sebou a šla si sundat boty. Jenže dočista přitom oddychnutí zapomněla, že ji vždycky doma vítám skokem na botník, abych se jí mohl předvíst v celý kráse a ona mě mohla podrbat po hlavě. No a tak jsem jako vždycky skočil na botník, doskok se mi povedl přímo na tu vajíčkovou krabici a ta se elegantně přesunula z botníku na zem. Udělalo to takovej hezkej zvuk, kterej zněl asi takhle – KŘUP a panča při tom zvuku celá ztuhla. Skoro se bála otočit, ale pak sebrala odvahu a fakt, bylo to přesně to, co se bála, že to bude. Z 10 vajíček jí ale celý dvě přežily a to bylo myslím dost dobrý skóre.

Další radost byla hadrovo-vytahovací. Zjistil jsem totiž, že umím otevřít další skříňku, kde má panča vyskládaný trička. A tak jsem věnoval hodně velikonočního času trénování a vytahování a panča zase mohla trénovat skládání, takže jsme si krásně užili oba.

Radost metličková – no to byla vážně paráda. Vždycky jednou za čas páník dostane skvělej nápad a uplete z proutků metličku. A kdyby jen metličku, ale on na ni ještě pověsí mašli…. To je vám taková zábava, když pak tou metličkou mává na panču a říká nějakou divnou povídačku. Pokaždý se přeměním v jo-jo a skáču pěkně s tou metličkou tak dlouho, dokud se mi nepovede chytit mašli do zubů. Pak už se mnou nikdo nehne, metla je moje a já si ji vítězně odnáším do schovky pod postel.

No ale největší radost byla ta kouzelnická. Zjistil jsem totiž, že umím procházet zdí jako nějakej ten pán Kaprfíld, co prej prošel zdí v Číně. Já ani nemusím jezdit do Číny, stačí mi stěna u skříňky v obýváku. Přišel jsem tuhle schopnost tak, že jeden den jsem si moc vesele hrál. Panča teda říkala, že lítám jak propíchlej balonek, ale já jsem měl bezva hračku. Povedlo se mi ukořistit jedno malovaný vyfouklý vajíčko, který původně viselo na větvičce. Panča myslela, že si hraju s nějakou obyčejnou myškou a tak mi ho prvně ani nesebrala, to až pak dýl, když na mě trochu zaostřila zrak. Řekla mi ty smrade jeden zlodějskej, ale jinak se myslím ani moc nezlobila, však už bylo stejně po Velikonocích. No a jak jsem byl v tý hrací a lítací vášni, tak jsem se najednou rozběhl proti skříňce, kde jsou vyrovnaný nějaký placky s filmama. Chtěl jsem do nich jenom drcnout, ale POZOR, teď přichází ten zázrak – drcl jsem trochu víc, placky vylítly zadkem pryč a já jsem se najednou ocitl za tou poličkou. Páni, to jsem z toho byl chvilku vykulenej, co se vlastně stalo. Nadělal jsem přitom trochu randálu a tak zase přilítla udivená panča a zakřičela na mě – Sakra Fanouši, si myslíš, že seš nějakej Kaprfíld? No a tak jsem se stal Kaprfíldem. Ten prej nikdy nevyzradí svoje triky, ale protože jste kamarádi, tak já nebudu tak tajemnej a svůj trik vám klidně prozradím – ta skříňka totiž nemá žádný zádíčka, páník je odendal kvůli všem těm šňůrám, co se odtud táhnou. A tak to prolítnutí zase až tak těžký nebylo a já myslím, že byste to klidně zmákli taky.

Váš kouzelník Fanda Copperfieldů